Mgr. Robert Molnár
(16.11.2019, 09:29)
Změna směru: VÝCHOD.
Vážení kolegové, dovolte, abych vám v tomto článku sdělil pár postřehů a názorů po první
sezoně, kterou náš Oblastní Spolek Domažlice realizoval z východního směru.
Jak jistě víte, letos (2019) se OS Domažlice (momentálně jedno z nejpočetnějších OS
v Čechách) jako druhý v Čechách po OS Louny rozhodl otočit směr a po 28 letech se tedy
závody vrátily zpět na východ.
Proč se vlastně tenkrát točily závody na západ? Tenkrát se vše točilo na západ. Bylo to
magické pro chovatele za železnou oponou. Prozápadní euforie byla tenkrát obrovská a asi
to tak mělo být (Barcelonu, ale už asi nepoletíme). Někteří očekávali, že budou závody více
po větru a tedy rychlejší což také byly, ale časem se ukázalo, že je to po všech stránkách
kontraproduktivní. A nafoukané závody krom výhodné pozice některých chovatelů neukáží
zhola nic. Rozhodně neukáží rychlost nebo kvalitu holubů. Rychlost a kvalita se projeví právě
na závodech, které nafoukané nejsou, ale jsou tzv. poctivé. Co se týká silniční infrastruktury
(Maďarsko), která mohla být důvodem, je už dnes také vše jinak.
Jaké byly hlavní důvody, které tedy vedly k rozhodnutí otočit směr zpět na východ? Léta
letoucí se létalo z východního a jihovýchodního směru. Vzpomínky chovatelů, kteří na ty
doby pamatují, jsou takové že: závody byly spravedlivé, holubi se tolik neztráceli, holubi
dotahovali atd. Jistě to všichni dobře známe. Lidé mají tendenci si pamatovat jen to lepší a
dělat rozhodnutí jen na základě vzpomínek by nemuselo být rozumné… Ale jedním z
důležitých důvodů je ten, že z geografického hlediska při pohledu na mapu se naše OS a i
většina ostatních OS v Čechách musí hned na nácvicích nebo na prvních závodech potýkat
navíc i s kopci (v našem případě Český les a Šumava) a to není dobré. Každému, kdo dával na
základní škole jen trochu pozor, a ví, jak je tvořena naše republika, by tohle mělo být jasné.
Řešit rébus, že je třeba letět jiným směrem, než mi velí kompas, aby bylo možné vyhnout se
přírodním překážkám, to je dovednost, kterou se samozřejmě holubi časem naučí, ale při
tom se bohužel zbytečně moc kvalitních jedinců chovatelům vyztrácí. Jak (ne)objektivní
mohou být výsledky, když holubi různě obletují přírodní překážky je po těch letech všem též
dobře známo.
Je to úplně zbytečné absolvovat, když se nám zde nabízí létat, jak já říkám po “moravské
trati“ v opačném gardu, kde tyto problémy v takovém rozsahu holubi neřeší. Stále máme ve
směru doletu kopce větší než většina Moravy, ale ty nejsou tak masivní jako ze západního
směru. A zde je podle mého názoru ten rozdíl proč průměrný chovatel na Moravě, který
začne se 40 holuby a dolétá s 35 a stejný chovatel v Čechách začne se 40 a 4 závody před
koncem sezony končí, protože už mu zbývá jen pár holubů. Jaký vliv to má na počty
nasazených v OS, na chuť chovatelů závodit, na koeficienty atd. je asi každému jasné. A lze to
vysledovat, při studování výsledků. Krásný příklad nám poskytl OS Hodonín, který se letos
rozhodl z rovin vyrazit jen do lehkých kopečků a snad každý v ČR ví, jak to s nimi zacloumalo.
Další jasný důvod je ten, že pro organizátora (předseda-výbor) je velký rozdíl organizačně
zabezpečovat přepravu a vypouštění holubů po Čechách případně Slovensku anebo vyslat
auto do Německa. To samozřejmě ti zodpovědní, ti co už někdy nějaký problém řešili, dobře
vědí.
Těch argumentů, proč jít zpět na východ, bylo mnoho. Když jsme si však položili otázku “Co
nás vlastně drží na západě, jaké argumenty hovoří pro to zůstat?“ Krom argumentů, které se
směrem nesouvisely, nebyly žádné. Pokus o Národní Závod zkolaboval hned v prvním roce a
případný ZZ Ostende se dá zrovna tak absolvovat (bude-li zájem), tak jako se to dělo v letech
minulých, kdy se letěla Oravita a Ostende a problém to nebyl.
Jedině argumenty jednotlivců, kteří se nechtějí vzdát své výhodné polohy nebo mají
nějakého “rozletěného“ holuba v dvouleté soutěži nebo že je na změnu pozdě (lepší však
pozdě než později)atd. To ale nejsou argumenty, to jsou jen osobní zájmy. A k tomu, že
bychom museli dělat jiné holuby? K tomu se vyjádřím na konci článku…
Poslední sezónu ze Západu jsem končil jako Mistr OS s náskokem na druhého 827 bodů. A
v kooperaci na DT jsem byl již pár let neporažen a měl jsem tedy možná důvod hájit si svou
pozici ze Západu, přesto jsem absolutně přivítal a podpořil tuhle změnu, má-li prospět celku.
Rozhodli jsme se začít hned od jara se starými, žádné postupné přecházení nejdříve
s holoubaty nebo nějaké kombinace DT ze západu a KT z východu. A tohle rozhodnutí bylo
správné.
Mluvili jsme o tom, že první rok bude zkrátka takový nezávodní, nakonec jsme sezonu
naplánovali i jako mistrovství. To znamená, že chovatelům se body načítaly, ale upozorňovali
jsme na to, že bychom to všichni měli brát s rezervou a ne nějak bláznit nebo „bojovat“ mezi
sebou. Šlo o to holuby zdárně otočit s co nejmenšími ztrátami, abychom chovatele hned
v prvním roce neranili. Vše se musí vidět v trochu delším horizontu.
Z otočení starých holubů je třeba mít respekt, ale rozhodně se to dá. Popíši vám, jak jsem
k tomu přistupoval já.
Naše otočení nebylo o 20 nebo 30° , ale o 180° a přesto jsem za celou sezonu OS ztratil na
závodech pouze 2 holuby z 50 dvouletých a starších, které jsem ze Západu točil.
Základ bylo dobře a citlivě naplánovat Závodní plán, dobře holuby rozcvičit a zvolit vhodný
systém přípravy.
V plánu jsme se drželi při zemi (což nám někteří nepřející přihlížející z jiných OS vytýkali), ale
my jsme věděli, co děláme. Vedli nás k tomu špatné zkušenosti jiných OS s otáčením a i náš
cíl, který nebyl naplňovat určené soutěže nebo bojovat v mistrovství OS, ale zdárně provést
chovatele novou sezonou a spíše je v jejich rozhodnutí utvrdit a ne odradit. Až moc často
jsme slyšeli hlasy „no tak si to zkusíte a příští rok zpět na Západ“. Dokonce se našli tací, kteří
obvolávali naše chovatele a přesvědčovali je, ať holuby netočí a přejdou k nim, že se stejně
za rok “vrátíme“ apod. Myslím, že smýšlení dosti chovatelů v naší OS bylo úplně jiné a to
„z východu anebo vůbec“.
Plán byl tedy sestaven následovně 136,136,170,180,180,220,260,170,220 a 343 km. Celkem
tedy 10 závodů. Na začátku sezony jsme měli závody zdvojené (ty zde neuvádím), kdyby se
nám nepodařilo sehnat dostatečnou kapacitu a museli jsme se točit v sobotu i neděli (stejně
tomu bylo i u holoubat). Nakonec jsme kapacitu měli, proto jsme tyto závody nevyužili.
Za celou sezonu starých i mladých jsme nic nezkracovali ani neměnili, jen jediný závod ze 180
km jsme zrušili pro velice špatnou předpověď dešťů. Pro případ, že by byl zájem, jsme do
plánu dali i závod Abony (560 km) v kooperaci s OS Louny, ale samozřejmě bez bodů mimo
mistrovství OS. Samotný začátek jsme měli posunutý až na 18. květen (Máj) a to z důvodu
nechat chovatelům dostatečný prostor pro vlastní procvičení jednotlivě případně ve
skupinkách-spolcích.
Plán byl tedy daný, schválený konferencí a před námi očekávání, obavy a naděje. Dopadne
to, zvládneme to? Bude to, tak jak všichni věříme anebo se naplní předpovědi některých
škarohlídků z jiných OS?
Vážně jsem uvažoval o absolvování sezony v metodě přirozené, nakonec přeci jen zvítězilo
vdovství a to jak klasické tak totální. Pářil jsem až 19. března (marec) a nechal klasicky
odchovat. Není kam spěchat.
17. dubna (apríl) jsem poprvé vyvezl na soukromý nácvik směrem na východ a to na 10 km.
Holubi se roztrhali, ale postupně podotahovali. Druhý den jsem jel pustit holuby na 20 km a
to směrem na JV. Opět se holubi roztrhali a skoro půl dne dotahovali. Další den byla pauza a
následující den tedy 20. 4. jsem opět pouštěl na 10 km východně a tentokrát již holubi
dorazili z 90% v hejnu. Další den jsem jel na 30 km a průběh skoro stejný.
Těžko soudit zdali byly tyto nácviky těžší než by byly ze západu, protože dle zpráv z jiných OS
letících od Z se i jim holubi při soukromých nácvicích trhali a plno z nich utrpělo ztráty.
24. 4. opět 30 km z JZ a opět podobný průběh. Cca 90% v hejnu a trochu takový ocásek, ale
beze ztrát.
26. 4. to samé místo 30 km. V pohodě, ale stále jsem holuby porážel nebo jsem dorazil stejně
s nimi.
28. 4. vezu holuby na 50 km a to už mě porazili, když jsem dorazil, bylo vše uklizené.
1. 5. se uskutečnil 1 nácvik OS z pro mě 38 km. Nasadil jsem vše a večer bylo vše doma.
Co bych dnes udělal jinak? Asi bych úplně první rozlety holubů jel klasicky, tak jak byli holubi
zvyklí ze Západu např. 10,20… km a až pak až se jejich kompas po zimě probere, bych je vzal
na východ. A co platí stále, když nechávám odchovat holoubata, tak v žádném případě
nevozit holuby z jara v kaši.
Ale jedna věc jsou soukromé nácviky a druhá jsou společné nácviky a závody. Byť jsme silně
na všechny apelovali, že je moc důležité holuby řádně rozvozit, přesto se našli střelci, kteří to
neřeší a ti pak bohužel nejen, že sami více potratí, ale můžou zdramatizovat start a průběh
nácviku či závodu celé OS zvláště při otočení směru.
7. 5. vezu holuby soukromě na 45 km. Holuby na soukromých nácvicích okamžitě odlétají
správným směrem a to již od prvních nácviků. Ani jednou a ani v náznaku se nestalo, že by
měli tendenci letět k východu, jak byli z předchozích let zvyklí, ale dolet jim trval déle. To
pravda je. Jako by se cestou někde motali.
8. 5. letíme Nácvik č.2 OS z 63 km a opět je večer vše doma. První hejno dorazilo za 40 minut.
Tím je dotrénováno a převedl jsem holuby na vdovství. Jak vidíte, soukromých nácviků
nebylo mnoho, určitě ne více než je běžné. Abych byl úplně objektivní tak musím říct, že
jsem na soukromé nácviky vozil vše. Tedy i klasické vdovy, které nikdy nezávodily nebo kdysi
dávno a i cca 15 pozdňáků, kteří nebyli na podzim trénování a dost často právě tito dolétávali
pozdě a možná mi tak trochu dramatizovali nácviky, které kdyby tam byli jen závodníci byli
svižnější. Jsem přesvědčen, že od východu nebude třeba držet takový stav holubů, proto
jsem se rozhodl to vzít tak nějak z gruntu. Proto jsem poslal do boje o místo na holubníku i
tyto. Vždyť letos je v plánu zaučit sebe i holuby na nový směr a závodění a výsledky jsou
v pozadí zájmu.
Věděl jsem, že ne všichni chovatelé pojali přípravu zodpovědně, proto jsem byl zvědav, co
bude dál…
Společně s Předsedou OS jsem se podílel na startování holubů a vždy mě zajímalo, jak se
hejno chovalo po vypuštění. To vždy hned napoví, jaký bude mít závod průběh. Dlouhá léta
jsem buď sám startoval holuby jiných OS anebo se jezdil na start podívat a pak dosledovával
průběh závodu v dané OS a nějaké zkušenosti v tomto směru mám.
Je pravdou, že odlet holubů až možná do poloviny sezony nebyl takový, jaký by měl být.
Holubi se dlouho točili a vraceli na místo startu a při prvních závodech i malá hejnka zůstala
na místě dlouho po startu, kdy už byli první závodníci doma. Bylo vidět, že holubi tak trochu
“bloudí“ a nebylo to ono.
Věděl jsem, že se to tak může dít, proto jsem dbal na to, aby holubi měli výbornou kondici a
dával jsem je na závody připravené a natankované. Žádné alchymizování s krmením nebo
motivací. Nic. Byť se jednalo o krátké tratě, holubi šli nachystaní jak na 500 km a jediný cíl
byl, aby se vrátili.
Cca od poloviny sezony už jsem viděl, že máme vyhráno. Holubi do toho na startu kopli a
starty již byli SUPER.
Já a (ještě pár chovatelů z OS) jsem jako bonus dopřál 49 svým závodníkům i závod
z Maďarska z místa ABONY 560 km, byť toto jak jsem psal, bylo v plánu jen pro
“dobrovolníky“.
Bohužel silně se pokazilo počasí a startéři neměli lehké rozhodování. Start zazněl v 5.30 (což
respektuji a nerozhodl bych jinak), ale cca po 200 km se pro naše holuby letící na Jihozápad
Čech prakticky uzavřela cesta silnými dešti a bouřkami, které se natáhly od Rakouska a o
kterých byly dokonce večer zprávy v televizi. Od kamarádů po trati mi chodily videa, jak to u
nich vypadá, a přidávali katastrofické prognózy. Společně s koronou asi 8 “čekatelů“ jsme to
rozebírali a já stále tvrdil, že jestli to jen trochu jde tak ti moji to prorazí. Obrovský kámen ze
srdce mi spadl a o nezapomenutelný zážitek se mi postaral nejlepší holub na holubníku, moje
hvězda „Hannibal 195“(1.SUPERESO ze západu v roce 2018) když se najednou po bez mála 9
hodinách vyřítil z hrozivého černého mraku rozbitý od deště a jako střela prolétl turnikety
Tipesu. Neskutečný výkon (týden před tím letěl ze závodu Trnava 340 km v silném protivětru
7.c v OS). Za ním pak 2 hodiny a 10 minut ze 48 zbylých spolubojovníků nepřilétlo na
holubník nic. Pak, ale začali dosedávat další a další závodníci a postupně se slétávali. Byla to
tvrdá, ale skvělá tečka za první sezonou z Východu. Můžete si povšimnout, že z mimořádně
tvrdého závodu 560 km se u mne s úspěchem umístnili i 6,5,4..letí holubi, kteří celý život
létali ze západu. A jak jsem psal, za celou sezonu OS došlo ke ztrátě pouze 2 starších
závodníků, kteří ale byli na holubníku spíše podprůměrní.
To pro případ, že by vám někdo tvrdil, že staré holuby nelze otočit.
Ještě zmíním sezonu holoubat, která již nemohla být ovlivněna zvykem holubů na jiný směr.
Za mě jednoznačně mohu říct, že snad po 20 letech jsem si sezonu bez problémů užil a
vychutnal, bez zbytečných a nevysvětlitelných ztrát těch nejnadějnějších jedinců. Ti, co jsem
tušil, že dobře poletí, dobře letěli a ti, o kterých jsem měl pochybnosti se, buďto ztratili nebo
jsem je s klidem vyřadil. Od západu to často vypadalo opačně.
Asi jako jediná OS v Čechách jsme naplánovali solidní sezonu 5 závodů končící závodem na
střed 340 km a bez jediné změny tuto úspěšně absolvovali. A myslím, že v Čechách všichni
dobře vědí, jaké měli závody oni. Jestli to bylo tím, že my létáme po “moravské trati“ a oni
se trápí v kopcích kde to 3x vyjde a 2x ne, můžeme jen spekulovat a pravděpodobně jsme jen
měli štěstí, ale bůh ví a čas ukáže. Co už čas, ale mnoho OSkám ukázal je to, že Amberg nebo
Bamberg v žádném případě mnohdy není jako Cheb nebo Tachov.
Jaké je tedy resumé.
Jasně se ukazuje, že z východního směru holubi dotahují a že i chovatelům, kteří nezávodí na
plný plyn, se holubi vrací lépe než ze západu. A oblast není jen o pár silných, kteří svému
koníčku věnují veškeré úsilí. Je i o těch, kteří každý týden donesou holuby na závod a letí si
svojí ligu a bez nichž by ti silní nebyli silní. Jejich otázky po závodě nejsou “tak co ti přilétlo
první“ ale tak co “kolik ti toho chybí“. A v zájmu celé OS je, aby se chovatelům holubi vraceli
v co největším počtu. A to co fungovalo před 40-50 lety funguje stále. A to se létalo i s holuby
standardními a jak byly ošetřené starty, si všichni dobře pamatují. Byli jiní holubi? A jací?
Lepší? Nebo horší? Budeme se tedy snažit chovat horší holuby, abychom s nimi od východu
dosáhli úspěchu? To je samozřejmě blbost.
Jedeme dál. O cestě zpět jsem neslyšel v naší OS ani zmínku. Ba naopak. Mnoha chovatelům
to vlilo krev do žil a někteří se k chovatelství dokonce vracejí. Naplánujeme sezonu, která
bude již kilometrově delší. Nebude, ale ještě na 100%.
Tolik můj report z první sezony od východu a z otáčení směru. Přeji nám všem vše dobré a
hodně radosti z našeho společného koníčka a ať nám co nejdéle vydrží anebo raději ať
sinusoida po které se pohybujeme, začne opět nabírat směr vzhůru. Za sebe rozhodně věřím,
že otočení směru na východ byl pro nás ten správný krok.
1.sezona – otáčení
2.sezona – stabilizace
3.sezona- 100%
Letu Zda